Dětství a mládí

Narodil se v Santa Monice ve státě Kalifornie jako syn Marthy a Charlese Roberta Redfordových. Jeho otec byl původně mlékař a později účetní, původem z Rhode Islandu. Z otcova dalšího manželství pochází polorodný bratr William. Po rodičích má anglické a skotsko-irské předky.

Absolvoval na střední škole "Van Nuys High School" v Los Angeles v roce 1954 a obdržel baseballové stipendium na "University of Colorado at Boulder", kde hrál jako nadhazovač. Stipendium mu bylo odňato kvůli nadměrnému pití, na němž se zřejmě podepsala matčina smrt, když mu bylo 18 let. Ještě na univerzitě vstoupil do univerzitního bratrstva (angl. "fraternity") "Kappa Sigma". Následně studoval malířství na "Pratt Institute" v Brooklynu a chodil na prestižní American Academy of Dramatic Arts v New Yorku.

Televize

Jeho kariéra, stejně jako u většiny velkých hvězd, které se objevily v 50. letech, začala v New Yorku, kde bylo možné sehnat práci jak u televize, tak na divadelním jevišti. Jako hostující hvězda se objevil v mnoha amerických televizních pořadech, seriálech a dramatech, nebo v antologii Příběhy Alfreda Hitchcocka (1955). V roce 1962 byl za svůj výkon v seriálu The Voice of Charlie Pont nominován na Cenu Emmy za nejlepší herec ve vedlejší roli. Spolupracoval i s časopisem Playboy.

Divadlo

Jeho broadwayským debutem se stala divadelní role úzkoprsého novomanžela ve hře Neila Simona Bosé nohy v parku.

Stříbrné plátno

Svůj filmový debut zaznamenal ve snímku War Hunt (1962), který se odehrává během posledních dnů Korejské války. Tento film byl i hereckým debutem Sydneyho Pollacka. Po úspěchu na Broadwayi byl obsazován do náročnějších hlavních rolí. V roli bisexuální filmové hvězdy, která si bere začínající herečku, se objevil po boku Natalie Woodové ve snímku Inside Daisy Clover (1965), s níž si zahrál znovu v Pollackově snímku Zakázaný majetek (1966) a opět v roli jejího milence. Ve témže roce spolupracoval poprvé s Jane Fondovou ve filmu Arthura Penna Štvanice. S ní vytvořil poutavou dvojici ještě ve filmové verzi Bosých nohou v parku (1967) a v Pollackově Elektrickém jezdci (1979).

Záleželo mu na jeho blonďatém image, kterou si jako začínající herec vytvořil, a odmítnul snímky Kdo se bojí Virginie Woolfové? a Absolvent. Role, na kterou čekal, se dočkal ve filmu režiséra George Roy Hilla a scenáristy Williama Goldmana Butch Cassidy a Sundance Kid (1969), poprvé po boku Paula Newmana. Tento film z něj učinil kasovně úspěšného herce a vtiskl mu filmovou podobu inteligentního, spolehlivého, někdy trochu sardonického kladného hrdiny. Stal se jednou z nejpopulárnějších hvězd 70. let.

Prožil období několika kasovně nepříliš úspěšných filmů, včetně Downhill Racer (1969), Willie Boy (1969), a Ukradený diamant (1972). Celkově byla ale jeho kariéra v rozkvětu, např. kriticky i kasovně úspěšný hit Jeremiah Johnson (1972), politická satira Kandidát (1972), romantický film s Barbrou Streisandovou Takoví jsme byli (1973) a konečně další film Paulem Newmanem Podraz (1973), za který byl nominován na Oscara.

V dalších letech vytvořil několik hitů: Velký Gatsby (1974), Velký Waldo Pepper (1975) a Tři dny Kondora (1975). Film Všichni prezidentovi muži (1976) režiséra Alana J. Pakuly a scenáristy Goldmana znamenal mezník v jeho kariéře. Nejenže byl producentem filmu a hrál až druhou hlavní roli, ale vážný námět filmu, totiž aféra Watergate, ukazuje jeho zájem o politická témata i mimo obrazovku.

V roce 1984 si zahrál v baseballovém filmu Přirozený talent. Mnoho sportovních diváků jej hodnotí jako jeden z nejlepších filmů s baseballovou tematikou dodnes.

Za kamerou

Dlouho zaobíral myšlenkou pracovat před i za kamerou. Už v roce 1969 se producentsky podílel na filmu Downhill Racer. Jako herec středního věku vyzrál natolik, že začal i s režií. Jeho první výlet do této oblasti byli Obyčejní lidé (1980), drama o postupném rozpadu rodiny z vyšší střední třídy, které získalo čtyři Oscary včetně za nejlepší režii. Dramatický výkon amerického miláčka Mary Tyler Moore a znamenité výkony Donalda Sutherlanda a Timothy Huttona jsou připisovány právě jeho režii.

Znovu režíroval až Válku o fazolové pole (1988), komerčně nepříliš úspěšnou filmovou verzi proslulého stejnojmenného románu Johna Nicholse. Další režisérské počiny zahrnují dobové rodinné drama Teče tudy řeka podle stejnojmenné novely Normana Macleana, film podle skutečných událostí o skandálním odhalení v televizním kvizu z 50. let Otázky a odpovědi (1994). O úspěch tohoto filmu se zasloužili i scenárista Paul Attanasio, známý kameraman Michael Ballhaus a skvělé herecké obsazení - John Turturro, Rob Morrow a Ralph Fiennes. Jeho režijní dovednost mu zaslouženě vynesla všeobecné uznání. Režíroval i Willa Smithe ve Legendě o slavném návratu (2000).

Kromě svých režijních a produkčních závazků nadále působil jako herec. Ve věku, kdy většina herců hraje vedlejší charakterní role, on hrál hlavní role romantické. Jako protějšek Meryl Streepové si zahrál v Pollackově oscarových Vzpomínkách na Afriku (1985) (ve věku 49 let), s Michelle Pfeifferovou v redakční romanci Intimní detaily (1996) (ve věku 60 let) a po boku Kristin Scott Thomas v Zaříkávači koní (1998) (ve věku 62 let), jejž i režíroval. I nadále pracoval na filmech s politickým podtextem, např. Havana (1990), Slídilové (1992) a Spy Game (2001).

V novém tisíciletí

I když se hodně angažoval v nezávislém filmu, i nadále hrál v mainstreamových hollywoodských filmech. Jako suspendovaný a odsouzený armádní důstojník se objevil ve filmu Poslední pevnost (2001) v režii Roda Lurieho. Coby čelní zastánce ochrany životního prostředí, namluvil dokumentární IMAXový film Posvátná planeta (2004), který je pronikavou panoramatickou cestou po Zemi na některé z jejích nejexotičtějších a nejohroženějších míst. V thrilleru Únos (2004) se rodině podnikatele, která žije svůj americký sen, svět převrátí vzhůru nohama, když je podnikatel unesen. K produkci se vrátil u filmu Motocyklové deníky (2004), road movie o názorovém dozrávání studenta medicíny Ernesta Guevary, později nechvalně známého Che Guevary, a jeho přítele Alberta Granady. Výroba filmu trvala pět let a režisér Walter Salles oceňoval jeho vstřícnost při tvorbě i uvedení filmu. Kladné kritiky obdržel i za svůj výkon před kamerou ve filmu Lasse Hallströma Žít po svém (2005) v roli mrzoutského rančera, který má poskytnout přístřeší své snaše (Jennifer Lopezová), kterou viní ze smrti svého syna, a vnučce, o které neměl ani tušení. Navzdory přesvědčivým hereckým výkonům film byl přijat jako klišovitý a příliš sentimentální.