Emmanuel Carrère je francouzský spisovatel, scenárista a režisér.

Rodina a vzdělání

Emmanuel Carrère je synem pojišťovacího agenta Louise Carrèra (1928–2023) a političky, historičky a akademičky Hélène Carrère, známé jako Hélène Carrère d’Encausse (1929–2023). Je bratrem Nathalie Carrère a Mariny Carrère, známé jako Marina Carrère d’Encausse, a bratrancem filozofa Françoise Zourabichviliho. Jeho dědeček z matčiny strany byl gruzínský imigrant.

Je absolventem Institutu politických studií v Paříži (ročník 1979, obor veřejná správa). V letech 1980 až 1982 strávil dva roky v Surabaji (Indonésie), kde v rámci civilní služby vyučoval francouzštinu.

Kariéra

Začínal jako filmový kritik pro časopisy Positif a Télérama. Jeho první kniha, Werner Herzog, vyšla v roce 1982.

V roce 1983 vydal svůj první román Přítelkyně jaguára (L'Amie du jaguar) u nakladatelství Flammarion. Následující rok vyšel román Bravoure u nakladatelství P.O.L, se kterým pak spolupracoval i na všech dalších dílech. V roce 1986 vydal román Knír (La Moustache), jehož filmovou adaptaci sám režíroval v roce 2005. „Na méně než 150 stranách vás knokautuje,“ napsal John Updike o Kníru ve své recenzi pro The New Yorker při vydání anglického překladu v roce 1988.

V lednu 1993 začal psát knihu o případu Jeana-Clauda Romanda. Ta vyšla až po sedmi letech pod názvem Protivník (L’Adversaire) a znamenala zásadní zlom v jeho tvorbě – od té doby již nepsal beletrii. Protivník je také reflexí procesu psaní a vývoje díla. Kniha je považována za klíčovou v jeho tvorbě a stále se těší uznání čtenářů i kritiků.

V 90. letech začal psát filmové scénáře, mimo jiné adaptace svých románů Protivník a Třída na lyžích (La Classe de neige), než se pustil do režie filmů Návrat do Kotelnitče (Retour à Kotelnitch) a Knír.

Ve Francouzském románu (Un roman russe, 2007) spojuje tři příběhy: pátrání po osudu svého dědečka z matčiny strany; příběh Maďara internovaného 56 let v Rusku; a intimní kroniku vlastního života.

V roce 2009 vydal knihu Jiné životy než ten můj (D'autres vies que la mienne), v níž líčí příběhy lidí, které poznal a kteří se potýkali s nemocí, postižením nebo ztrátou. Dotýká se v ní témat jako tsunami na Srí Lance v roce 2004 nebo právního boje proti zadlužení. Na rozdíl od předchozích děl, kde psal hlavně o sobě (Francouzský román, později i Limonov), zde vystupuje jako skromný vypravěč „drobounkých životů“ (výraz Pierra Michona). Kniha byla volně zfilmována pod názvem Vše, co si přejeme (Toutes nos envies) v režii Philippa Lioreta s Vincentem Lindonem a Marie Gillain v hlavních rolích.

V roce 2010 byl členem poroty hlavní soutěže filmového festivalu v Cannes, jehož předsedou byl Tim Burton.

V roce 2011 získal cenu Renaudot za románovou biografii ruského spisovatele, disidenta a politika Eduarda Limonova, s nímž během příprav knihy strávil tři týdny v Moskvě. Knihu je těžké žánrově zařadit – je to zároveň román, biografie i esej. Limonov je sice hlavní postava, ale Carrère se rozsáhle věnuje i ruské literatuře a dějinám SSSR i postsovětského Ruska. Kniha se stala jedním z největších komerčních úspěchů podzimní literární sezóny 2011.

V roce 2014 vydal Království (Le Royaume), vyprávění o vzniku křesťanství se zaměřením na apoštola Pavla a evangelistu Lukáše. Jako často ve svých knihách i zde kombinuje historické vyprávění s osobní reflexí, zejména ohledně svého vztahu ke křesťanské víře. Kniha měla velký mediální ohlas a velmi příznivou kritiku.

V únoru 2016 vydal Je výhodné mít kam jít (Il est avantageux d’avoir où aller), antologii svých článků z posledních 25 let. Anglická verze 97,196 Words vyšla v roce 2019 a zahrnuje i esej o Emmanuelu Macronovi napsanou pro The Guardian v roce 2017.

V roce 2017 se stal stipendistou umělecké rezidence Villa Kujoyama v Kjótu.

V srpnu 2020 vydal autobiografickou knihu Jóga (Yoga), v níž popisuje svou praxi jógy a také těžkou depresivní epizodu, která vedla v roce 2015 k čtyřměsíční hospitalizaci v nemocnici Sainte-Anne. Tam mu byla diagnostikována bipolární porucha a léčen byl ketaminem a elektrošoky. Kniha, nejvýraznější titul podzimní sezóny, vyvolala kontroverzi, když jeho bývalá manželka, novinářka Hélène Devynck, obvinila Carrèra z porušení dohody, že se po rozchodu v jeho knihách neobjeví. Tvrdila, že Carrère porušil závazek a „přetavil právní omezení v sebeprezentaci“, když do knihy přidal smyšlené prvky. Jógy se prodalo přes 170 000 výtisků během měsíce. Kniha byla mezi patnácti tituly předvýběru na Goncourtovu cenu, ale do druhého kola se nedostala. V červnu 2021 obdržel Carrère Cenu kněžny asturské za literaturu. Předseda poroty uvedl, že autor podává „pronikavý obraz současné společnosti“ a má „významný vliv na literaturu naší doby“.

Jeho film Dva světy měl premiéru v roce 2021 a je volnou adaptací knihy Florence Aubenasové Na molu v Ouistrehamu (Le Quai de Ouistreham) z roku 2010.

Od září 2021 do června 2022 sledoval Carrère soud s pachateli atentátů z 13. listopadu 2015 u pařížského Justičního paláce. Jeho reportáže vycházely týdně v L’Obs (Francie), El País (Španělsko), La Repubblica (Itálie) a Le Temps (Švýcarsko). V září 2022 vyšly s doplněnými pasážemi jako kniha s názvem V13, což je kódové označení pro tento soudní proces.

Soukromý život

Byl dvakrát ženatý, má dva syny z prvního manželství a dceru z druhého.