Pavel Talankin je ruský učitel a dokumentarista, který pracoval jako pedagog, organizátor a školní kameraman na základní škole v Karabaši v Čeljabinské oblasti v Rusku. Je spolurežisérem, kameramanem a vypravěčem dokumentárního filmu Pan Nikdo proti Putinovi (2025).

Raný život a vzdělání

Talankin vyrůstal v Karabaši, průmyslovém městě v Čeljabinské oblasti. Jako dítě zde navštěvoval základní školu č. 1, jako dospělý v ní začal pracovat. Jeho matka pracovala v téže škole jako knihovnice.

Pan Nikdo proti Putinovi

Na základní škole č. 1 Talankin organizoval mimoškolní aktivity a natáčel školní akce jako součást práce školního kameramana. Učil děti praktickým dovednostem v oblasti videoprodukce, včetně natáčení a střihu.

Školní záběry natočené během dvou let po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, které ukazují jak se školy staly nástrojem státní propagandy a dokumentující nátlak na učitele i zavedení militaristických praktik do výuky, využil Talankin ve spolupráci s filmařem Davidem Borensteinem ve filmu Pan Nikdo proti Putinovi (Mr. Nobody Against Putin). V červnu 2024 opustil Rusko s nahraným materiálem na sedmi pevných discích.

Po odjezdu byl v kontaktu s některými bývalými kolegy, komunikace však ustala. Podle Talankina FSB vydala vedoucím pracovníkům vzdělávacích institucí pokyn, aby s ním podřízení nekomunikovali a k filmu se nijak nevyjadřovali.

Film měl premiéru na filmovém festivalu Sundance v roce 2025 a získal zde Zvláštní cenu poroty World Cinema Documentary. Následně byl promítán na řadě mezinárodních filmových festivalů. Získal cenu BAFTA za nejlepší dokument a v roce 2026 Oscara za nejlepší celovečerní dokumentární film. Talankin se ceremoniálu zúčastnil a při přebírání ceny apeloval na ukončení válek.

Ruská provládní média film označila za protiruský a Talankina označila za zrádce vlasti, Vlasovce, homosexuála nebo pedofila. O udělení Oscara své diváky neinformovala.

V březnu 2026 ruské Ministerstvo spravedlnosti označilo Pavla Talankina jako tzv. zahraničního agenta. V dubnu 2026 Talankin nahlásil ztrátu své Oscarové sochy poté, co mu bylo znemožněno se sochou vstoupit na palubu letadla, a ta místo toho musela být odbavena k přepravě mimo kabinu. Dne 1. května 2026 byla socha nakonec nalezena v německém Frankfurtu.

Etické otázky

Pavel Talankin v rozhovoru uvedl, že filmy natáčel na objednávku Ruského ministerstva školství, které je poté zveřenovalo na sociálních sítích. Škola měla písemný souhlas rodičů k natáčení.